Dolní Krupá

Mikuláš ve staré škole

Posted By admin on 6.12.2012

V budově staré školy (pocházející již z roku 1876) připravila krupská mateřská školka pro veřejnost Mikulášskou besídku. Ve středu 5.prosince bylo v 15:30 ještě před školou téměř pusto, ale náhle během několika okamžiků byla luxusně vytopená bývalá třída/tělocvična „našvihnutá“ až po okraj.

Po přivítání jako první překvapení přišla mezi děcka Barbora, kterou již děti ze školky znaly z pondělní nadílky, ale nyní se tato vskutku povedená a opravdu dosti záhadná postava zjevila podruhé a nyní už i pro přítomnou veřejnost. Nicméně samozřejmě hlavně pro děti, které s ní zpívaly a tancovaly. Čerty ať již jakkoli děsivé na Mikuláše čeká každý, ale toto bylo opravdu jedinečné, zábavné a pěkné. Alespoň já jsem nic podobného ani v dětství nezažil.

Pak otevřel své pimprlové divadýlko pan principál Zikmud a zde už o čerty nebyla nouze. Ale nebyla nouze ani o princezny a divoký pohádkový děj. Na obrázku jsou i ta školní kamna, kde se příznačně topilo jak v pekle.

Děti byly nedočkavé na dárky a tak pan Zimund musel do dětí nastoupit celou silou čertovské pohádky s bubny a činelem, aby trochu zapomenuly, že je čeká nadílka, a prožili si pěkně a s účastí ještě také tuto cestu za princeznou.

Děti nakonec neminul dobrý pohádkový konec a jen ty úúúplně nejmenší se věnovaly plazení po podlaze, co pamatuje moji školní docházku, nebo mamince.

Mezitím ve vedlejší místnosti bývalé třídy (s originální školní tabulí !) bylo zázemí pro rodiče, improvizovaná šatna s kávou a cukrovím. Věřtě, nevěřte, to cukroví pekly děti ve školce.

Po pohádce se děti mohly seznámit úplně zblízka a jak se tak říká „na vlastní pěst“ s loutkami, které právě dohrály. Loutky to byly (a jsou) velmi pěkné a i velmi pevné. Přežili všichni.

Pak děti z mateřské školy předvedly svoje vystoupení s písničkami a tancem a různými rekvizitami od papírových hvezd přes rolničky (ano: Rolničky-rolničky), pytle, myši až po jakýsi zvláštní svítící objekt. Inu, prohlédněte obrázky, ale hlavně pak v kompletní fotogalerii odkazované na konci článku.

Zaujalo mne docela, že melodie byly opravdu pěkné a chytlavé a nejen běžný „vánoční“ repertoár.

No ale nebylo zbytí a přišli čerti černí jako noc…

..ale také nadělování s Mikulášem a andělem z několika převelikých košů s dárky.

A bylo vše tak, jak má být: andílek velmi roztomilý, Mikuláš přívětivý a k dětem opravdu laskavý a čerti divocí a strašní. To ani nevíte, jak ti čerti hrozně dupou, rachotí řetězi, zvířecími kostmi a zvoní na zvonce, až uši zaléhají nebo pak zvoní v uších samo. Působí to dosti pekelně reálně a navíc člověk, natožpak děcko, opravdu neví, zda ho opravdu nehodí do pytle a neodnesou kamsi… a třebas i jen v žertu. Já bych se teda bál.

Malá kudrnatá holčička zprvu odvážně kráčela před Mikuláše, ale když jeden z čertů trochu více dupnul a zle se podíval, tak spustila takový vodopád slz, že ani nevíme, jestli Mikulášovi (nebo alespoň mamince ?) nějaké kloudné slovo pověděla. Ale i v tomto stavu naprostého šoku a pláče už při samotném odchodu od Mikuláše si ještě v poslední vteřince vzpomenula, trochu se navzdory okolnostem a čertům vzpamatovala, a tedy alespoň beze slov a stále v slzách nabízela Mikulášovi vlastnoručně vyrobenou papírovou loutku jen tak v napřažené dlani, což tento svatý muž pochopil a dárek přijal. Toto si asi budu pamatovat dlouho.

V růžku tělocvičny zbyla nepoužita pěkná čertovská dekorace k soutěžím, na které tentokrát z časových důvodů sice nedošlo – dojde příště – shoda okolností ale nakonec tedy alespoň připravila pěkné zátiší pro pár hezkých obrázků s plameny pekelnými a bytostmi andělskými na památku.